Úvodní slovo
Vážení návštěvníci, ráda bych vám na úvod řekla něco o inspiracích a motivacích, které mě vedly k založení živnosti v oblasti organizace a koordinace akcí.
Možná si říkáte, že je to krok na poměry Moravskoslezkého kraje až příliš optimistický. Vždyť zdánlivě to vypadá, že u nás pro tyto služby není místo, a už vůbec ne v historicky průmyslovém regionu, jakým je Karvinsko či Ostravsko.
V oblasti organizace společenských, zábavních a kulturních akcí se pohybuji již řadu let, doposud především jako zpěvačka. Dělám to pro radost, ve svém volném čase. Zpívám na plesech, svatbách, narozeninových oslavách nebo venkovních zábavních akcích. V rámci mého hobby jsem se proto dostala na řadu různých míst, měla jsem příležitost sledovat zákulisí organizace akcí, vnímat pozitiva i negativa a vzít si z nich ponaučení.
Téměř každá soukromá akce, a mluvím teď především o svatbách či větších narozeninových oslavách, postrádá jednu podstatnou věc - člověka, který zajistí, aby všechno a všichni byli ve správné době na správném místě, aby byla zajištěna technická složka, aby se hosté nenudili, když se nevěsta s ženichem fotí či aby bylo postaráno o kulturní program a účinkující. A to již nemluvím o stovce dalších detailů. Obvykle se tohoto úkolu musí zhostit jeden ze svatebčanů - bratr, sestra, rodič - a pro něj pak zábava končí. Novomanželé tak možná mají za sebou jeden z nejhezčích dnů svého života (a ani to není pravidlem), ale jejich blízký, který by si také zasloužil tento den plně užít, je fyzicky i mentálně unaven a v duchu si říká: „již nikdy více“.
Zamysleme se na chvíli nad tím, kolik peněz investujeme do svatby nebo oslavy významného výročí. A buďme upřímní, náklady na uspořádání podobné akce jsou v dnešní době nezanedbatelné. Když už tedy jsme ochotní vynaložit takové finanční úsilí, měli bychom rovněž zajistit, aby onen vysněný den proběhl bez zbytečných problémů a chyb, a aby nás hosté odměnili zaslouženou chválou.
Běžně se setkávám se situací, kdy svatebčané utratí desítky tisíc korun za raut, ze kterého jde později 50 % do koše, číšníci odnášejí plné talíře třetí večeře a vaše peníze se doslova spláchnou do záchodu. Další zbytečné tisíce se utratí za předražené prstýnky a čtyřpatrový dort, který nikomu nechutná. Posléze je již rozpočet tak napjatý, že se svatebčané uchýlí k obrovským kompromisům právě v těch oblastech, které jsou pro úspěšný průběh a výsledek svatební hostiny nejdůležitější - technické zázemí, hudba, kulturní vložka či dobrý fotograf.
Je pro mne bolestné sledovat svatebčany, jak v naprostém zmatku a chaosu běhají po sále, hledají vhodné místo pro promítání videoprojekce, postrádajíc při tom potřebný kabel a když už se vše podaří spustit, každou třetí sekundu se obraz zasekne a všechny babičky a dědečkové si stěžují, co to ta dnešní mládež má ale zábavu. Po pár letech se možná ohlédnete zpět a budete se ptát sami sebe, zda to stálo za to, zaplatit tolik tisíc za svatbu, když si z ní stejně velká část osazenstva pamatuje tak akorát trapné ticho a nevhodné vtípky pana muzikanta, který celou noc vyzýval k tanci a podněcoval k polibku rozvedené a na smrt rozhádané rodiče nevěsty.
Nezasloužíme si i my, v našem „periferním“ regionu, užít si akci na plno a obdarovat tak sebe i své blízké nezapomenutelným dnem? Jsem toho názoru, že zasloužíme. Ano, jde vlastně o zcela banální věc jakou je oslava, ale nejsou právě oslavy s rodinou a přáteli těmi okamžiky, pro které celý život pracujeme?
Koordinátorka akcí. Absolventka oboru Management v kultuře na Masarykově univerzitě v Brně.
